Jehličnaté dřevo pokácené v zimě, v období vegetačního klidu, obsahuje méně živin a víc pryskyřičných kyselin a éterických olejů. Je proto odolnější proti hnilobě, plísním i hmyzu, méně praská a je tvarově stálejší. Podle dochovaných pozorování vydrží zhruba dvakrát déle než dřevo z letní těžby. Proto těžíme dřevo pro naše stavby jen od listopadu do poloviny března.
Co je měsíční dřevo
Těžba takzvaného měsíčního dřeva oživuje tradiční postup, který znovu objevil a dodnes propaguje rakouský lesník a pilař Erwin Thoma. Stromy se kácí v zimě, v době vegetačního klidu, a to ve fázi ubývajícího měsíce. Dřevo se v té době stahuje, houstne a drží v sobě méně mízy.
Druhou částí postupu je, že pokácené stromy zůstávají několik týdnů ležet korunou dolů ze svahu. Z kmene tak do větví odteče co nejvíc vody.
Takto vytěžené dřevo je mnohem odolnější proti dřevokaznému hmyzu a hnilobě a je výrazně tvarově stabilnější. Proto ho pro naše stavby vybíráme.
Na čem u stavebního dřeva nejvíc záleží
Odpověď dává učebnice Nauka o dřevu od L. M. Perelygina:
„Při nepříznivých podmínkách služby, ke kterým patří proměnlivá vlhkost a okolní teplota, se dřevo poměrně rychle rozpadá. Rychlost ničení se určuje přírodní odolností daného druhu.“
Stěny domu jsou přesně takovým prostředím. Nejdůležitější vlastností stavebního dřeva je proto přírodní odolnost proti hnilobě. Závisí na ní nejen životnost stavby, ale i vzduch uvnitř, protože při hnilobě se uvolňují látky, které lidem v domě škodí.
Odolnost dřeva přitom do velké míry určuje obsah pryskyřice. Proto borovice při stejných podmínkách vydrží déle než smrk nebo jedle.
Zimní a letní dřevo: v čem je rozdíl
Hlavní složkou borovicové pryskyřice je kyselina levopimarová, která tvoří 34 až 37 % jejího obsahu. Spolu s dalšími kyselinami určuje, jak silně pryskyřice působí jako antiseptikum. V pryskyřici nasbírané v zimě je těchto kyselin i éterických olejů víc než v letní, protože v létě strom intenzivně vyměňuje látky a jehličí víc odpařuje.
Druhým rozdílem jsou živiny. Podle Perelygina se u dřeva pokáceného ve vegetačním období, tedy od jara do podzimu, odolnost proti hnilobě snižuje, protože obsahuje víc snadno dostupných organických látek. Stejně to popisuje E. J. Lundberg v knize Stavební umění: dřevo z letního kácení hnije snáz, protože je na živiny bohatší.
Víc živin pro houby a hnilobné bakterie, méně přírodních antiseptik. Hnije rychleji a slouží kratší dobu.
Méně živin, víc pryskyřičných kyselin a éterických olejů. Je odolnější a vydrží déle.
Šest častých argumentů pro letní těžbu
Prodejci letního dřeva i některé stavební časopisy tvrdí, že na době těžby nezáleží. Podívali jsme se na nejčastější argumenty.
- „Rolníci káceli v zimě jen proto, že v létě neměli čas.“
Mezi setím a sklizní je několik volnějších týdnů. Dům se staví jednou za život. Kdyby bylo letní dřevo lepší, naši předkové by si na jeho těžbu čas našli a nebrodili by se kvůli němu sněhem.
- „V zimě se dřevo snáz těží a vyváží.“
S vývozem po zmrzlé zemi souhlasíme. Kácení po kolena ve sněhu ale jednodušší není.
- „Mechanicky se letní dřevo od zimního neliší.“
V období vegetačního klidu je dřevo stažené a obsahuje méně vody, a proto je odolnější.
- „Zimní dřevo je vlhčí.“
Jen dočasně. Když se klády do začátku března odkorní, do teplých dnů vyschnou natolik, že jim nehrozí plíseň ani modrání.
- „Srub z letního dřeva se méně smrskne.“
Absolutní vlhkost se liší jen o 10 až 12 %, takže rozdíl ve smrštění je nejvýš několik milimetrů. Se správnou technologií a dřevinou nemusí být žádný.
- „Zimní dřevo víc praská.“
Naopak. Při stejném skladování a sušení praská zimní dřevo méně.
Poradíme s výběrem dřeviny i technologie pro váš dům.
Kdy se stavební dřevo tradičně kácelo
V Bělorusku se jehličnaté stavební dřevo těžilo v prosinci a lednu. Kůra se musela sloupnout nejpozději do první dekády března a dřevo se pak rok nebo dva sušilo. Stavělo se jen ze suchého dřeva.
Alexandr Sobolev v knize Dřevěný dům připomíná, že podle tradice se se stavebním dřevem začínalo na zimního Mikuláše, 19. prosince, a že se kácelo na novoluní. Lidová pověra tvrdila, že les pokácený při neúplném měsíci hnije.
Starý ruský časopis z roku 1867 popisuje pokus s borovicemi z jednoho místa, kácenými čtyři roky po sobě v prosinci, lednu, únoru a březnu. Stropní trámy z prosincového dřeva unesly největší zatížení. A jak velký je rozdíl v životnosti?
„Ze dvou borovic ze stejného místa a stejného stáří, zakopaných do vlhké půdy, byla po osmi letech borovice pokácená v únoru úplně prohnilá, kdežto borovice pokácená v prosinci byla po 16 letech ve stejné půdě ještě úplně zdravá.“
Dřevo pokácené v prosinci tedy vydrželo nejméně dvakrát déle než únorové. Únor už předchází vegetačnímu období, takže podobný rozdíl lze předpokládat i u dřeva z letní těžby.
Co to znamená pro váš dům
Pro výstavbu srubu se nejlépe hodí borovice ze zimního kácení. Když borovici sehnat nejde, je lepší jiná jehličnatá dřevina, třeba smrk, jedle, cedr nebo modřín, ale vždy pokácená v zimě. Listnaté dřeviny se s výjimkou dubu na stěny srubu nehodí, protože hnilobě odolávají špatně.
- Naši tesaři těží dřevo v zimní sezóně od 1. listopadu do 15. března.
- Vybírají zdravé, vysoké a rovné stromy bez vad, staré nejméně kolem 110 let.
- Kmeny pro jednu stavbu mají téměř stejný průměr.
- Zimní dřevo při zahřátí vylučuje jen málo pryskyřice, proto se výborně hodí i do saun.
Letní dřevo naopak přináší dva vážné problémy. Mokré dřevo velmi rychle modrá, často i přes včasné odkornění a správné uskladnění. A snáz ho napadne škodlivý hmyz.
„V zimě les spí, a když ho pokácíme, zůstane spící, ale živý. Stavba z tohoto dřeva bude také živá.“
